Dnes se vám představí - Helena Blagoevová-Hájková
2. 3. 2019
Zdroj: Buštěhradský zpravodaj č. 3/2019, MgA. Martin Fila
![TO [nové okno]](/images/tisk/12/dsc-4462-kopie.jpg)
![TO [nové okno]](/images/tisk/12/dsc-4454-kopie.jpg)
Dnes se vám představí
Helena Blagoevová - Hájková - učitelka tanečního oboru
Helenko, můžeš nám přiblížit tvé dětství, odkud jsi?
Narodila jsem se v Brně , ale od jednoho roku žiji v Praze a tak jsem vlastně Pražačka .
Jak a kdy jsi s tancem začínala? Podporovali tě rodiče ve tvé umělecké dráze?
V pěti letech mě vzala maminka do Národního divadla na balet Šípková Růženka a následně mne přihlásila do pohybové rytmiky, protože jsem doma pořád poskakovala . Postupem času mě víc než tancování bavilo chodit do skautu. Ve čtvrté třídě mě ale na besídce viděla tančit naše sousedka, sólistka baletu Národního divadla a doporučila rodičům, aby mě přihlásili do přípravky baletu Národního divadla. Po dvou letech jsem už byla přijata na Státní konzervatoř v Praze.
Kolik let trvá, než se baletka dostane na pódium ND? Kdy jsi se vlastně poprvé objevila na prknech, která znamenají svět?
Osm let trvá studium na konzervatoři a je zakončené absolventským koncertem . Já jsem ještě získala roční stipendium v Petrohradě, ale pod "lehkým " nátlakem rodičů jsem nakonec rovnou nastoupila do angažmá v Národním divadle v Praze, kde jsem tančila 22let. Na prknech ND jsem si zatančila už při studiu na konzervatoři a kupodivu to nebyla role pážete ani dítěte, ale byla to labuť v mém dodnes nejmilejším baletu "Labuti jezero". Samozřejmě moji nejoddanější diváci byli maminka s tatínkem a celou moji kariéru mne podporovali a pomáhali mi.
Platí stále, že nejlepší výuka je v Rusku? Čím je toho dosaženo?
Po mnohaletých zkušenostech jsem neustále přesvědčena, že baletní školy v Rusku byly a stále jsou nejlepší na světě. Měla jsem možnost poznat jak americkou tak francouzskou školu, ale ruská je pro mne stále tou nejdokonalejší a nejpropracovanější. Její úspěch je v obrovské a dlouholeté tradici a téměř nekonečném výběru talentů. Balet v Rusku vždy byl a stále je milován a podporován, od carů po prezidenty !
Je výcvik tanečníků opravdu tak drsný a tvrdý?
Na otázku zda je " výcvik" tanečníků drsný a tvrdý je odpověď jednoduchá. Ano, je to tvrdá práce, která se dá nejlépe přirovnat k práci vrcholových sportovců, jen s rozdílem, že "odměna a péče " je o poznání menší a skromnější.
Jaké jsou důležité dispozice? Máš nějaký hendikep se kterým jsi se musela vyrovnat?
Ke studiu baletu je potřeba několik důležitých dispozic . Především štíhlá, souměrná postava, což je často genetická dispozice a nedá se ovlivnit ani nejpřísnější dietou. Velké plus jsou tzv. "volné" klouby a co největší ohebnost. Samozřejmě hudební sluch, ale i smysl pro rytmus a ideálně i povahové vlastnosti jako třeba cílevědomost a disciplinovanost......a hendikep ? Ten jsem naštěstí žádný neměla, ale některé kolegyně se za celou svoji kariéru nesměly pořádně najíst.
Co je v baletu nejtěžší?
Jednoznačně nejtěžší je udržet se ve zdraví a v kondici co nejdelší dobu.
Existuje u baletu protekce?
Myslím , že protekce je téměř všude a tedy i u baletu, jen ten co se dostane přes protekci třeba k nějaké roli to má potom velmi těžké, protože je všem na očích a je ode všech velmi přísně hodnocen a nic mu není odpuštěno, alespoň ne od kolegů.
V kolika letech jsi skončila s aktivním tancem?
Skončila jsem ve 42 letech.
Je předčasný odchod do důchodu noční můrou profesionálního tanečníka?
Pro mne to nebyla noční můra, protože můj manžel, taky bývalý tanečník se „úspěšně rekvalifikoval" na podnikatele. Mnoho dalších kolegů a kolegyň takové štěstí nemělo a vzhledem k tomu, že tanečníci a tanečnice po odchodu z angažmá žádnou finanční podporu nedostávají, je pro ně odchod a začlenění do nového pracovního procesu velmi těžké.
Nestýská se ti po záři reflektorů?
Když jsem měla poslední představení a při "klaněčce" mi tleskalo celé Národní divadlo, včetně orchestru a celého baletního souboru, tak mi bylo trochu smutno, ale jen chvíli! Těšila jsem se na novou životní etapu, i když jsem ještě nic konkrétního neměla. A na konci posledních divadelních prázdnin mi zavolal tehdejší ředitel ZUŠ v Buštěhradě pan Bednář a požádal mne, zda bych nešla učit tanec sem. Po chvíli váhání jsem souhlasila a jsem tu už 19 let a těším se z tanečního mládí. Dokonce několik mých žaček skončilo v přípravce ND a ty, které nechtěly odejít a jsou velmi talentované, tak reprezentují na soutěžích a tanečních přehlídkách a dělají mi obrovskou radost!
Prozraď čemu se věnuješ, když nejsi u nás ve škole?
Určitě je to moje rodina včetně psa, cestování, vaření a samozřejmě kultura na všechny způsoby.
Děkuji za rozhovor.
MgA. Martin Fila
